Zdravé jídlo ve škole
- Kateřina Saeki
- 15. 10. 2017
- Minut čtení: 2
Celý týden jsme si ve škole povídali o zdraví a hlavně zdravém jídle, o ovoci a zelenině, zkoušeli jsme si je poznávat na obrázku, ve skutečnosti, psát na tabuli, kreslit do Deníku do divočiny, prohlíželi jsme si trávicí ústrojí a četli o tom, jaké mají funkce jednotlivé orgány. A také jaké složení má strava nebo jak fungují vitamíny. Sledovali jsme i "nejzdravější" potraviny na světě v etnografickém kontextu. Víme, co dělá lidé z oblasti Středomoří, Indie, Číny nebo Japonska tak zdravými.

Ve čtvrtek dopoledne máme školu společně s předškoláky. Náš den od rána projasňovalo podzimní slunce a honil nás silný vítr. Cítili jsme ale všichni zvláštní nadšení. Předškoláci doslova křičeli radostí, že jsou poprvé ve "škole". A pro mě to byl moment ujištění, že skutečně všichni mají přirozenou touhu učit se, poznávat. Cítila jsem velkou odpovědnost, aby tato nesputaná radost nikdy ve škole nezmizela. A proto jsme si to téma o zdravém jídle prožili všemi smysly:
Začali jsme s poznáváním zeleniny hmatem, se zavázanýma očima. Předškoláci s Anežkou se chytili za ruce a předávali si poslepu řepu, cibuli, dýni.

Pak jsme si zkoušeli psát na tabuli názvy zeleniny, kterou jsme poznali bez předlohy, na základě sluchové percepce.

Ukazovali jsme si i druhy rýže bílou a natural, všichni předškoláci věděli, proč je natural rýže zdravější a také se rozhodli, že dnes do jídla, které si společně uvaříme dáme právě rýži natural. Zkoušeli jsme si ochutnat řasy kombu, které se v Japonsku přidávají do vařených pokrmů a jsou známy svými blahodárnými učinky na organismus.

Po přestávce vyplněné svačinou, běháním, zpíváním a hraním jsme se přesunuli do lesa, kde jsme ještě trénovali zrakovou percepci a poznávali jsme písmena na kartičkách, také jsme zkoušeli vymýšlet slova, která začínají na námi vybrané písmeno.

A došlo i na poznávání číslic, a přiřazování počtu, tvoření posloupné číselné řady. V poloze která každému vyhovuje nejlépe.

Z lesa jsme si přinesli dřevo na oheň a začali jsme s přípravou oběda. Všichni mohli vytáhnout své nože a dát se do práce.
Rozdělali jsme oheň a začali na olivovém oleji opékat cibulku a česnek, ale zjistili jsme, že vítr je tak silný, že dělat venku oheň, není bezpečné a mohl by možná vzniknout i požár. A tak jsme se přesunuli na terasu. Jídlo jsme dovařili na sporáku, ale chutnalo nám i tak a moc.


A tím jsme uzavřeli naší čtvrteční školu, stále s nadšením.
Za tím vším bylo i cosi ještě cenějšího a hlubšího: radost ze skutečného přátelství, spontánní pomoc, když jeden z nás propadl panice, že na něj druzí nepočkají, citlivé a laskavé řešení konfliktu - to vše zvládly děti samy. Bez mého aktivního zásahu. Jen proto, že chtěly zachovat harmonii ve skupině, pomoci druhému se cítit dobře. Moc mě to dojalo a naplnilo pocitem smysluplnosti a vděčnosti, že naše děti už mohou školu zažívat JINAK.


Comments